Terénní práce z pohledu obce s rozšířenou působností

Terénní sociální práce, tak jak ji definuje zákon č. 108/206 Sb. o sociálních službách, je službou, která je zaměřena na pomoc a podporu lidem za účelem sociálního začlenění a prevenci proti sociálnímu vyloučení. Jde o práci nenahraditelnou a obtížnou. Terénní pracovníci jsou jakýmsi „mostem“ mezi klientem, tedy minoritou a úřadem, který zastupuje majoritu. Terénní práce je poskytována v přirozeném sociálním prostředí klienta, kterým je rodina, v níž klient žije, ale také ulice, prostředí typické pro lidi bez přístřeší.

Pokud mohu posoudit spolupráci s nestátními organizacemi v oblasti poskytování terénní práce, je nutno počítat s úskalími a nelze předpokládat, že bude bezproblémová.

Po prvních zkušenostech považuji vůbec za nejdůležitější nastavení pravidel pro spolupráci. To znamená ujasnit si počet klientů, počet terénních pracovníků (dále TP), vyřešení zázemí TP. Jsou totiž situace, kdy klient má potřebu hovořit s terénním pracovníkem na neurální půdě a je vhodné vědět, kdy a kde může TP vyhledat. K tomu je samozřejmě potřebné technické vybavení, jako je PC, přístup k internetu, telefon, auto apod.

Praxe ukázala, že více problematických situací nastává při spolupráci s těmi organizacemi, kde tato pravidla nejsou jasně daná a také tam, kde organizace sídlí mimo region a v odlehlejších oblastech nemají k dispozici vlastní zázemí. Ke klientům dojíždí na základě předchozí dohody nebo nepravidelně, bez ohlášení, kdy dochází k situacím, že klient není zastižen. Je to dáno také finančními limity, které se odvíjí od dotačních titulů nestátních organizací. Pokud tato omezení existují, nastávají situace, že TP nemá možnost potřebnou informaci pro klienta operativně vyhledat či ověřit apod. Setkali jsme se se situacemi, kdy TP hledá útočiště na městském úřadě nebo je klient odkazován na pracovníka odboru soc. věcí, s kterým problém dořeší. Nevýhodou je, že klient znovu vysvětluje situaci, při které vznikají nedorozumění.

Pravidla spolupráce je také nutné nastavit ve způsobu předávání informací mezi TP a pracovníkem úřadu vč. časových intervalů a to zejména pokud se jedná o rodiny s dětmi, které jsou v evidenci pracovníků, vykonávajících agendu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). V souladu se zákonem 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, vypracovává pracovník úřadu (tzv. klíčový pracovník) ve spolupráci s klientem individuální plán, kde jsou stanoveny cíle, kterých má být dosaženo. Tyto cíle samozřejmě musí znát také terénní pracovník. Poměrně často se stává, že v rodině nastane nečekaná situace, kterou je nutno přednostně řešit a tím se mění i cíl práce. Pokud si TP a klíčový pracovník informace nepředají, dochází k nedorozuměním v neprospěch klienta. Osvědčilo se nám při nastavování spolupráce myslet i na tyto situace.

K tomu, aby byla spolupráce efektivní, je nutné, aby se TP a pracovník úřadu vnímali jako partneři, nikoliv jako protivníci, bez pocitu nadřazenosti či podřízenosti. Již při nastavování pravidel je důležité si vysvětlit a vzájemně pochopit své role, očekávání i pravomoci. Tím je možno předcházet projevům nedůvěry a neochoty si sdělovat informace, s čímž se v praxi také setkáváme.

Kromě pracovníků sociálně-právní ochrany dětí, kteří spolupracují s terénními pracovníky nestátních organizací, pracuje na sociálním odboru romský terénní pracovník. Na druhé straně máme tedy vlastní zkušenost, co terénní práce obnáší. Výhodou je, že TP má stabilní zázemí, které ke své práci potřebuje a které se svým vybavením nijak neliší od pracoviště ostatních pracovníků odboru. TP nám mapuje terén, o kterém má velmi dobrý přehled, vyhledává klienty, zúčastňuje se společných porad na odboru, přináší potřebné informace z terénu, na které lze bezprostředně reagovat a řešit je. Pro klienty je výhodou, že přesně ví, kde ho najdou, může kdykoliv ke klientům, pokud ho o to požádají. Také je výhodou, že řada klientů pracovníků zná z doby, kdy tuto práci nevykonával, žijí ve stejném městě, mají k němu důvěru. Pracovník má také jednodušší pozici při navázání spolupráce s pracovníky jiných odborů městského úřadu a s příspěvkovými organizacemi města – mateřskou školkou, technickými službami, sociální komisí, která se zabývá také bytovou problematikou.

Často se v praxi setkáváme s nesplnitelnými očekáváními a reakcemi okolí, které se domnívá, že pracovník dokáže vyřešit problémy v krátkém čase, nájemné bude splaceno, zařídí, aby klient přestal kouřit a raději šetřil peníze. Ano toto je realita, často až absurdní. Za tím následuje dotaz „tak od čeho tam jste, vždyť je to pořád dokola, dělejte něco a pod.“ Často jsou kladeny nesplnitelné požadavky i ze strany klientů „zařiďte, ať mně dají byt, vy jste tu od toho“. Nezbývá nic jiného než vysvětlovat, vyjednávat a zase vysvětlovat.

Terénní pracovník jedná na úřadech v zájmu klienta a do obtížných situací se dostává, pokud se neslučují se zájmy zaměstnavatele. Pak se hledají cesty a alternativy velmi těžce. Velmi náročné jsou také situace, kdy klient požádá TP o sepsání odvolání proti rozhodnutí jiné instituce, případně ho požádá o doprovod a pomoc při jednání v této věci. Nepříjemné je to, že tuto situaci vnímá pracovník druhé instituce ve smyslu „kolega z jednoho úřadu jedná proti kolegovi z jiného úřadu a klienta v tom ještě podporuje a radí mu proti mně“. To se pak odráží v neochotě sdělovat informace, odměřenosti v jednání apod. S těmito situacemi je však nutné počítat a důležité je být na ně připravený i to patří k jeho profesi.

Autor:

Mgr. Ludmila Cmajdálková  vedoucí odboru sociálních věcí, Městský úřad Valašské Klobouky, Masarykovo nám. 189, 766 01 Valašské Klobouky, tel.: 603 595 867, 577 311 133

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená. Vyžadované polia sú označené *

Táto webová stránka používa Akismet na redukciu spamu. Získajte viac informácií o tom, ako sú vaše údaje z komentárov spracovávané.